Moje první šesti tisícovka

     Na vrcholu pohoří Karákóram se bůh Himálaje Hímávatí s úctou postavil před Šivu. K nohám mu položil voňavé květy meruněk a pravil: "Ó pane, přivedl jsem tě, abych ti zjevil svou dceru Párvatí. Má dcera ti chce sloužit. Chceš-li mne potěšit, ó pane, dovol jí to."  Šiva pohlédl do horských údolí, kde krásná Párvatí ležela a spala. Spatřil plné boky, útlý pas, nádherná ňadra a štíhlé ruce složené pod hlavou. Ten pohled Šivu rozněžnil. Zavřel oči a v jeho mysli uzrálo rozhodnutí: tu krásu musím uchovat. A tak se i stalo. Na všech místech, kde se tělo božské dcery hor dotýkalo země, vznikla úrodná údolí, která každé léto rozkvetou tisícem květů a horské štíty v okolí chrání jejich klid. Vysokohorská vyprahlá pouštní oblast Ladakh tak získala zelené oblasti vesnických oáz, roztroušených v povodí řek Nubra, Zaskar a Indus. 

     Ladakh – to je pustá, nehostinná krajina, od okolního světa obklopena hradbou vysokých hor, jimiž je také sama tvořena. Život se zde soustřeďuje v úzkém pásu okolo řek, jejichž osu tvoří Indus – veletok, jehož voda na své cestě od pramenů v Tibetu po ústí do Arabského moře překoná více jak 3000 km. Na jeho pravém břehu leží i hlavní město Ladakhu, Leh. Ladakhu se přezdívá Malý Tibet pro jeho vysokou nadmořskou výšku i podobný charakter krajiny a kultury, jako v Tibetu skutečném. Byli to právě buddhističtí poutníci k hoře Kailash v Tibetu, kteří zde založili první osady. S buddhisty je spojeno i založení prvního ladackého království v 9. století. V této době vznikla spousta klášterů, z nichž některé existují dodnes. Přirozenou obranu Ladakhu tvořily hory, prostupné jen několika vysokými sedly, které jsou beztak většinu roku pod sněhem a tím pádem neprůchozí. I přes to se však do Ladhaku dostaly muslimské armády, avšak buddhismus i samospráva království přežívala dále. Od roku 1846 je ale Ladakh součástí regionu Jammu a Kashmir.