Havárie dvou vojenských letadel nad Jevíčkem a Jaroměřicemi 26. 5. 1949

         První polovinu cvičných letů oba letouny s úspěchem splnily. Na zpátečním letu z Prostějova do Chrudimi, kdy bylo rozhodnuto o změně trasy na let přímo do Chrudimi.

Obě letadla nad Jevíčkem a Jaroměřicemi v bouři havarovala a všech 14 příslušníků obou posádek zahynulo. Dle zprávy vyšetřovací komise vlastní příčinou havárií mohla být skutečnost, že letouny v důsledku nepříznivých povětrnostních poměrů vletěly do hlavového límce před studenou frontou, čímž se dostaly do prostředí, které nevylučuje, že i letoun uvedeného typu může se stát neovladatelným a nárazy větru jsou tak silné, že mohou způsobit rozrušení letounu za letu. Větrné turbulence mohou také v takovém prostředí způsobit sražení letouni k zemi, zvláště v kopcovitém terénu. Komise se proto více přiklonila k názoru, že příčinou obou havárií bylo nepříznivé počasí.

Byla to největší tragedie čsl. Letectva od 2.svět. války.

            Jevíčko i Jaroměřice vybudovaly v místech dopadu obou letadel památníky, které připomínají tuto tragickou událost. Obrázky č. 1 – 3 z odhalení pomníku v Jaroměřicích dne 18.9.1949  ukazují jak mohutná byla účast vojska, hasičů sokolů a prostých občanů. Tyto dva pomníky však nejsou jedinou vzpomínkou na tuto tragedii. V Chrudimi je další pomník pro všechny oběti leteckých nehod chrudimského útvaru, /viz obr. č 4/, který je společný pro všechny oběti z tohoto útvaru. Na snímku je dcera Lea por.Leop. Margetina. Původně byl zbudován na památku leteckého neštěstí se jmény obětí u Malacek z r. 1948 a s nápisem Zahynulým Letcům. Po tragické události nad Jevíčkem a Jaroměřicemi však bylo rozhodnuto, že pomník bude uctívat památku všech obětí, bez jejich vyjmenovávání. Byl proto později přebudován a je na něm nápis – Všem, kteří nedoletěli Chrudim 2002. U tohoto pomníku se pravidelně setkávají kamarádi a příbuzní zahynulých.

            Následky havárií byly velmi hrůzné. Pamatuji si jak v místě dopadu letounu v Jevíčku, kde jsem byl ještě před příchodem vojska, které uzavřelo celý prostor, byly v oblasti několika desítek metrů rozmetány části lidských těl a letounu. Po Jevíčku pak kolovala zvěst, že u značné části ostatků u kterých nebylo možné jednoznačně určit komu patří, neboť tehdy neexistovala metoda DNA, byly tyto ostatky rovnoměrně dány do jednotlivých rakví. Aby  pozůstalí nemohli zjistit jak strašně vyhlížejí jejich blízcí,  byly rakve  uzavřeny a pozůstalí nemohli do rakví nahlížet. Že byla tato zvěst do určité míry pravdivá, mně potvrdil pan Zdeněk Nechanický, který se zúčastnil pohřbu zahynulého let.dor. Zdeňka Koláčka.

            Dále se v Jevíčku spekulovalo zda příčinou havárií nebyla sabotáž - nálož v letounech, neboť k haváriím došlo rok po únoru 1948, nebo zda nedošlo k vzájemnému střetu obou letounů. Možností vzájemného střetu letounů se zabývala i vyšetřovací komise.

            Na památku svým zemřelým kamarádům nechali při svém vyřazování na LSŠ v Chrudimi umístnit na společné tablo – viz obr. č.5, do pravého horního rohu tabla i fotografie všech oběti neštěstí z Jevíčka a Jaroměřic. Chybí tam pouze por.Jiří Kolář.

            Až půjdete v letošním jaru na procházku, zamiřte k pomníkům zahynulých letců v Jevíčku i v Jaroměřicích a věnujte jim tichou vzpomínku i když jsou to pro nás neznámí lidé, kteří ale přišli o život na jaře 1949 v našem krásném kraji.

Ing. Zezula st.